Rozhovor - Matěj Brož, předseda FCS Stod

Předseda FCS Stod: Matěj Brož 

Datum vzniku pobočky: rok 2014

Počet členů pobočky: 64  

Vzdálenost pobočky od Generali Areny: 113 km

Co pro tebe znamená fráze „být sparťanem“?

Ačkoliv nemám úplně rád slova jako víra nebo vyznání, jsou celkem výstižná pro popsání toho, jak to cítím. To máš, jako když někdo věří v něco, co ho ovlivňuje každý den. Každý večer si před spaním klekne k posteli, než se naobědvá, sepne ruce a mele si něco pro sebe nebo si v neděli oblékne čistou košili a vyrazí do kostela. Já to mám v něčem podobný, je to se mnou každý den, ovlivňuje to můj život, jen v neděli místo do kostela jedeme na stadion. Akorát se mi už dost blbě kleká. Hromada mých kamarádů a kolegů tohle asi nikdy nepochopí, ale v tomhle je Sparta opravdu jedinečná. Sparta není jen klub. Ten, kdo ke Spartě nikdy pořádně nečuchl, to asi nedokáže jen tak pochopit.

Jaký je tvůj největší zážitek se Spartou?

Těch skvělých zážitků je strašně moc. Po sportovní stránce to bylo asi Lazio 2003 a 2016 a každé vyhrané derby, ale musím říct, že když Tomáš Rosický po svém návratu poprvé vyběhl na rozcvičku, tak mě brnklo do očí. Takže za poslední dobu asi to.

Jak dlouho funguje vaše pobočka a jaký byl vlastně impuls jejího vzniku?

Letos jako pobočka Fan Clubu otevíráme pátou sezonu. Já jsem u jejího založení paradoxně nebyl, kluky jsem potkal poprvé v létě 2015 ve Švýcarsku na zápase v Thunu. To bylo docela úsměvné, můj kamarád z „Veteránů“ mi říká: „Hele, tamhle stojí nějaký kluci s vlajkou Divize Západ, nejsou tam od tebe?“. Od té doby jsem společně s nimi párkrát vyrazil, nějak jsme si sedli a vidíš, teď si tu se mnou povídáš jako s jejich předsedou. A co se týká impulsu pro vznik pobočky? Nepovím nic romantickýho, ale narovinu – jsou to benefity, které především pro mimopražský kluky mají význam.

Na který počin jste nejvíc pyšní, co se nejvíc povedlo?

Nejvíc jsme pyšní na sbírku, kterou jsme uspořádali letos na našem turnaji pro nemocného syna našeho kamaráda. Vybrali jsme částku hodně překračující naše odhady. Když pak vidíš, že někomu můžeš pomoct a zjednodušit mu aspoň trošku jeho život, je to víc, než když někomu nakopeš zadnici 5:0. I když i to je samozřejmě krásný.

Co je při řízení pobočky nejsložitější?

Nejtěžší je si uvědomit, že zastupuješ všechny lidi v pobočce. To znamená, že bereš v potaz i názory lidí, kteří mají na fotbal a věci kolem něj úplně jiný pohled než ty. Všichni jsme kamarádi, to je samozřejmý, ale některý kluky bereš jako rodinu, jsi s nimi skoro denně, s někým se vídáš jednou za 14 dní, ale rvát se musíš za všechny. Ze začátku jsem s tím osobně trošku bojoval, ale máme tu výhodu, že si dokážeme věci otevřeně říct, a tak se vzduch vždycky nakonec vyčistí.

Jak prožíváte zápasy, jak jezdíte a kde se scházíte při venkovních?

Dovolím si říct, že nechybíme na jediném zápase včetně těch přípravných. Scházíme se tak porůznu po našich oblíbených hospodách a pak společně vyrážíme. Na Letnou autobusy, na venkovní auty a po Evropě, jak se dá.

O jaký typ akcí mají vaši členové největší zájem?

Mladí kluci, ke kterým bych se ještě nějakou chvilku rád počítal i já, mají samozřejmě nejradši venkovní zápasy, čím pitomější a vzdálenější destinace, tím lépe. Ti starší z Divize jezdí na domácí zápasy na pivko a pak samozřejmě na zápas. Ven jezdíme většinou autama, když není hromadný výjezd, a na domácí zápasy jezdíme všichni společně busy, mladí, starší, holky, děti, všichni spolu.

Co chcete do dalších let vylepšit ve fungování své pobočky?

Jelikož jsem předseda, tak by se chtělo říct, že je všechno zalité sluncem, ale rádi bychom zvýšili naše počty obecně na zápasech a pak taky trochu omladili naši členskou základnu.

Jak se ti líbí práce Sparty s fanoušky?

Je samozřejmě těžký makat na marketingových aktivitách, když sportovní stránka klubu nefunguje. To prostě jde ruku v ruce a můžeš vymyslet sebelepší projekt, který bude těžko sklízet okamžitý úspěch, když jsou fanoušci z pochopitelných důvodů nespokojení a negativní, v tom to mají kluci těžký, to uznávám. Pokud bych ale mohl za něco chválit, tak je to určitě práce s úplně maličkými dětmi. Projekty sparťanských školiček a Sparta Campů jsou fajn.

Bylo v posledních letech bez úspěchů složité udržet si „sparťanskou víru“?

Pro mě ani pro kluky určitě ne, my víru neztratíme nikdy. Jasně, člověk je občas dost vytočenej a třeba i malinko zapochybuje, jestli to má všechno zapotřebí, ale pak se ráno probudíš, přijdeš na sraz s klukama a jedeš dál.

Jak se ti zatím líbí průběh sezony, případně letní přestupy?

Tohle mě nechává úplně klidným, neřeším, kdo přišel nebo odešel. Samozřejmě jsem hodně emotivně prožíval návrat kluků, jako byl Karel Poborský nebo teď Bořek, ale jinak jsem z emocí z přestupů docela vyléčený.

PK