Fanclubáci v magazínu SDT

V elektronické verzi magazínu SPARTA DO TOHO! v rubrice Fan Club, dostávají možnost se vyjádřit i členové FCS. Tentokrát nám mohla své dojmy sdělit v magazínu k zápasu se Slováckem, členka z pobočky FCS Žatec:

Autor: Tomáš Polanský

Se Spartou bude spojen celý můj život

Sparťanské Fan Cluby mají velké množství členů, jejichž řady se každým rokem rozrůstají. Výjimkou nejsou mladší generace, ale ani zástupkyně něžného pohlaví. Během zápasu s Hradcem jsme si povídali s Emou Košťálovou, dcerou předsedy pobočky v Žatci.

Fan Club v Žatci vznikl v lednu 2008, kdy byly Emě Košťálové dva roky. „Zakládal ho můj otec spolu s Martinem Foltanem a Zdeňkem Kubovským. Slyšela jsem o tom hodně, zejména z otcova vyprávění. V době, kdy vznikla myšlenka založit sparťanskou pobočku, jezdilo pravidelně na Spartu čtyři až pět fanoušků z našeho okolí. Po jejím vytvoření se lidé začali postupně přidávat a Fan Club se rozšiřoval.“ V současnosti má 42 členů a každým rokem se rozrůstá. Většina je ze Žatce, ale několik členů je i z okolí. To platí i o Emě, která žije v Podbořanech. Velký podíl na tom, že se stala sparťankou, má právě její otec Jan, který fandí klubu celý život. „Od malička mě brával s sebou na Letnou, což mi vydrželo až dodnes, za což jsem moc ráda. Hodně mě to baví a vždycky mu říkám, ať mě vezme s sebou.“ Sparta jejich vztah silně semkla. „Užívám si každý výjezd, který spolu absolvujeme. Je velmi pěkné takto spolu trávit čas.“ Ema v případě potřeby vypomáhá otci s pobočkou. „Otec to má většinou v režii sám, ale když jsme například organizovali nějaké akce, tak jsem se jich zúčastnila a podala pomocnou ruku všude tam, kde bylo třeba.“ Jedním z takových eventů byla „tisková konference“ s Dávidem Hanckem a Adamem Hložkem, kteří přijeli do Žatce. Sešli se tam všichni sparťani z města i okolí a ptali se na otázky z různých oblastí. Podle jejího vyprávění šlo o velmi povedenou akci. Kromě toho zmínila i nohejbalové turnaje, kterých se zúčastnilo několik sparťanských Fan Clubů, které soutěžily mezi sebou.

Ema se snaží jezdit na všechny domácí zápasy, pokud jí to umožňují okolnosti. Venkovní klání také navštěvuje, ale jde zejména o ta, která jsou blízko. Tuto sezonu se zúčastnila také prvního zahraničního výjezdu, a to do Kodaně u příležitosti duelu s Brøndby. Ve Fan Clubu Žatce je pět až sedm žen, ale pravidelně z nich jezdí na utkání Sparty víceméně pouze Ema. Jak vnímá přítomnost samých mužů? „Znám přibližně 80 % všech členů a každého z těch, co s námi jezdí pravidelně. Většinou se tam známe všichni navzájem. Táta má spoustu blízkých kamarádů a pro mě jsou to takoví strejdové, kteří se o mě starají, ptají se mě, jestli mám všechno a jestli je během našich výletů všechno v pohodě. Obzvlášť to platí v případech, kdy na zápas nejede můj otec. Je to super. Máme velmi dobré vztahy, což mě těší.“

Cesta ze Žatce na Letnou trvá kolem hodiny a půl. „Většinou jezdíme mikrobusem a bývá nás přibližně sedmnáct. V případě, že už není místo, jede s námi ještě jedno nebo dvě auta. Od nás vyrážíme vždy tři hodiny před zápasem, takže u stadionu jsme přibližně hodinu a půl před výkopem.“ Pobočka si krátí cestu tipovačkou. „Jde už o tradici, kdy dáme do kasy Fan Clubu 20 korun a tipujeme přesný výsledek zápasu. Ten, kdo ho trefí, dostane vybranou částku. V případě, že nevyhraje nikdo, peníze zůstávají v kase.“ Emu můžete vidět jako vlajkonošku na hrací ploše před utkáním. „Dříve to dělala jedna slečna, která otěhotněla a následně přestala jezdit. Hledal se za ni nástupce a otec se mě zeptal, jestli si to chci zkusit. Neváhala jsem ani chvíli, i když musím přiznat, že jsem se toho nejprve bála. Myslela jsem si, že na to nebudu mít sílu, nepůjde mi to a celé se mi to zamotá. Premiéru jsem zažila při vítězném říjnovém derby, což byla skvělá zkušenost. Od té doby chodím mávat vždy, když jsem na Letné.“ Jak to vlastně probíhá? „Půl hodinu před výkopem máme sraz před místností, kde jsou vlajky. Každý z nás dostane tu svou, seřadíme se do koridoru a na pokyn jdeme na hřiště, kde se rozestavíme a máváme. Když to skončí, vlajky zamotáme a vrátíme je zpět do místnosti. Pak jdu sledovat duel na tribunu, ze kterého ale nevidím prvních pár minut.“ V sektoru, kde se zdržovali fanoušci ze Žatce, panovala rodinná atmosféra. Členové pobočky zůstávají po utkání na děkovačku a společně se přesouvají domů. V případě, že se vrátí v rozumném čase, chodí si ještě sednout do místní sparťanské hospody, kde se sjíždějí sparťani, i když se nehraje zápas jejich oblíbeného klubu.

V rodině Emy jsou kromě otce velkými sparťany také bratranec a babička, která sleduje duely v televizi. Sparta také z tohoto důvodu znamená pro studentku gymnázia strašně moc. „Hrdost a něco, s čím bude spojen celý můj život, tak už to mám odmala. Neumím si představit, že bych přestala jezdit nebo že by to nějak celé zaniklo.“ Jaký byl pro ni nejpamátnější moment? „Říjnové derby, které bylo skvělé po všech stránkách. Vyhrálo se po dlouhé době, a navíc před vyprodanými tribunami a perfektní atmosférou. Poprvé jsem také mávala vlajkou, což byl skvělý zážitek.“ Vysoko mezi své zážitky řadí i zmíněný první výjezd do zahraničí.